Na tomto místě si můžete přečíst ukázku z mého článku který byl publikován v časopise
KOKTEJL


STUDOVAL JSEM ČADÓ V KJÓTU

    V Japonsku lze čaj koupit černý či zelený, teplý a studený, v čajovnách i veřejných automatech, ve vzácném nádobí nebo v plechovkách a pet láhvích. Můžete si koupit čajovou zmrzlinu, čajové bonbony, čokoládu, šampony, pohlednice. V Kjótu existuje obchodní dům specializovaný pouze na nádobí na japonský čajový obřad čadó. Podobný koutek mají i ostatní obchodní domy, které se na čaj přímo nespecializují. Pokud čaje nemáte ještě dost, můžete navštívit čajovou výstavu nebo zajít do muzea s čajovým náčiním. Historie čajového obřadu je v Japonsku stará několik set let, a tak byly některé kusy čajového náčiní uznány za národní památky a pro Japonce mají hodnotu asi jako obraz Mony Lisy pro Francouze. Výrobou čajových propriet se tu některé rodiny zabývají po generace. A sem, do země čaje, mě po šesti letech studia tradičního japonského čajového obřadu v České republice pozval můj japonský mistr studovat čaj na škole Urasenke.
    „Vstávat a cvičit“ touto větou ze známého českého večerníčku by se dal začít běžný den v čajové škole. Vstávám, obleču si na sebe kimono. Po několika měsících pobytu mě to již zabere pouze několik minut, sbalím si školní učebnice do látky čtvercového tvaru furošiki v úhledný raneček, nazuji bílé japonské ponožky tabi a sandály zóri a běžím do školy. Vzhledem k tomu, že jsem byl studentem instituce, která vyučuje tradiční umění, chodili jsme do školy každý den v japonském kimonu, kterých jsem si musel pořídit několik abych měl jiné na léto nebo zimu, formální a neformální atd. Cestou se ještě zastavím abych se poklonil před branou do Konničianu - domova Velmistra naší školy. Budova školy se nachází na ulici Ogawa, kde bydlí vážení čajoví mistři a učitelé. Když jsem procházel touto ulicí, vždy jsem se musel poklonit i všem protijdoucím.
    „Sensei ohajó gozaimasu, jorošiku onegai itašimasu“ (Dobré ráno, mistře, prosím učte nás), zdravíme v devět ráno učitele a zvedáme se z lavic. Výuka začíná teoretickými lekcemi o historii čajového obřadu, architektuře čajových zahrad a čajových domků, čajovém náčiní (jeho historii, typech a kombinacích pro jednotlivé měsíce v roce). Učíme se i o tom jak aranžovat květiny pro čajovou místnost ve stylu čabana (na rozdíl od i u nás známé ikebany v čabaně se květiny kladou do vázy tak, aby vypadaly přirozeně, jako by rostly na louce) nebo jak připravit jídlo „kaiseki“ servírované během čajového obřadu. Jednou v měsíci nás navštěvoval budhistický mnich mistr Matsunami, který nám přednášel o zenu, a my pak polovinu dopoledne strávili v zenové meditaci. Osvěžením byly také přednášky o divadle , kdy jsme opět měli možnost na vlastní kůži okusit složitost tohoto starého umění. Následuje oběd ve dvouposchoďové školní jídelně. V prvním patře jsme si jídlo vyzvedli a snědli je v přízemí, horní patro bylo určeno učitelům a zaměstnancům Urasenke. Jídlo bylo povětšinou kombinací rýže, zeleniny, ryb a jako nápoj byl k dispozici zelený čaj. Pro vegetariány se připravovaly nudle soba nebo udon. Široké nebo tenké nudle, které jsou ponořeny do slané vody (asi jako naše polévka). Neměli jsme zde příbory, a tak jsme byli nuceni konzumovat pokrm jako všichni ostatní hůlkami, což vás donutí jíst pomalu a nehltat.
    Po obědě jsme se přesunuli do čajoven ve škole, kde nás čekala praktická výuka čajového obřadu. My se učili „starou formu“ čajového obřadu, což znamená, že se celé vyučování odehrávalo na japonských rohožích tatami v pozici seiza, kdy vlastně klečíte na patách. Jednotliví studenti se postupně střídali v rolích hostitele a hosta a navzájem si připravovali čaj. Po čtyřech hodinách „klečení“ skončila praktická část avšak zdaleka ne konec pobytu ve škole. Existoval zde jakýsi rotující seznam mimoškolních povinností tóban, který byl součástí disciplíny, nutné ke zvládnutí čajového obřadu. Patřila do něj např. příprava čaje pro učitele na dopoledních lekcích, očištění tabule a stolů a příprava ohniště na výuku následující den. Tato příprava ohniště se prováděla kolem šesté hodiny večer po skončení výuky. Jedním z úkolů bylo také zamést a setřít místnost o velikosti přes sto tatami (jedna japonská rohož tatami má rozměr 90 x 180 centimetrů).