Na tomto místě si můžete přečíst ukázku z mého článku který byl publikován v časopise
KLEOPATRA


DÍVKY Z KVĚTINOVÝCH MĚST

    Výraz gejša v Kjótu neuslyšíte – o ženách,které se věnují profesionálně tradičním uměním se hovoří zásadně jako o geiko (doslova „umělkyně“). Geiko se začínaly připravovat na svou kariéru v ranném věku, dnes je to však obvykle až v patnácti letech, po dokončení povinné školní docházky teprve tehdy se mohou stát oficiálními učednicemi, tzv. maiko (doslova „tanečnice“). Adeptky, které strávily nějakou dobu (nejméně tři roky) v tomto přípravném období, jsou následně jako profesionálky více váženy. V současnosti se totiž touží stát gejko dívky u kterých již pokročilý věk nedovoluje absolvovat toto přípravné období.
    Adeptky i pozdější profesionálky se své „cestě“ věnují 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Učednice žijí v domech nazvaných jakata nebo okija, spolu se ženou které říkají okásan („maminko“) a která se stará o chod domu. Dle tradice je adept, jenž se rozhodne studovat jakékoli tradiční umění, adoptován do rodiny svého učitele, s nímž je spojen rodičovskou vazbou – toto je stejné jak pro studenty čajového obřadu tak i pro maiko. Příslušná okija novicce zapůjčí kimona a také platí její studia. Na oplátku maiko odvádí ze svých příjmů příslušnou část na provoz domu a splácení svého „dluhu“. Základem každodenního studia je tradiční tanec, zpěv a hra na hudební nástroje (zejména na citeru koto a třístrunný šamisen, nástroj kytarového typu), k nim se ale připojuje i čajový obřad, aranžování květin (ikebana), kaligrafie a podobně.
    „Ókini Onésan“ (děkuji sestřičko) zaslechl jsem z jedné z uliček klikatích se mezi dřevěnými domy. Stejně jako všude v Japonsku i ve společenství geiko a maiko je patrná pokora a úcta ke starším a zkušenějším. Učednice oslovují své starší kolegyně o-nésan (starší sestra), a spolu s nimi se účastní večírků kde se právě od nich mohou pozorováním (minarai) učí svému umění, ať už jde o tanec nebo o to jak dolít hostům sake. Stejně tak pro zákazníky je atraktivní kombinace kdy mohou pozorovat mladičké tančící maiko doprovázené profesionální hrou na hudební nástroje, kterou zajišťují geiko. Ty jsou často aktivní až do vysokého věku – nejstarším z nich je přes 90 let!
    K navození uvolněné nálady v čajovně neslouží pouze tance nebo hra na hudební nástroje ale také různé hry. Oblíbená je např. hra „na tygra“ což je vlastně obdoba českého kámen, nůžky, papír. Mezi zákazníkem a geiko je postaven velký papírový paraván a oni oba současně napodobují jednu ze třech postav: lovce, tygra a starou ženu. Nemohou na sebe vidět nicméně ostatní hosté se mohou bavit tím, jak stařena dává na frak nic netušícímu lovci nebo jak si na ní pro změnu smlsne tygr. Počítá se kolikrát má kdo navrch (lovec vyhrává nad tygrem, stařena nad lovcem a tygr nad stařenou).Veškerá zábava je ještě umocněna neustálým doléváním saké do číšek, které nesmí vyschnout. Přestože, maiko a geiko jsou nuceny stále hledat nové způsoby jak co nejvíce vyjít vstříc svým hostům, sexuálních služeb se zákazníci (ke zklamání Evropanů) v čajovnách nikde nedočkají. Pro často velmi vlivné hosty je především důležitá atmosféra důvěry – v čajovně mohou mluvit bez okolků o čemkoliv aniž by se museli obávat, že se o tom dozví někdo za jejími dveřmi.